A je to tady! Čtvrteční večer se začíná Rokycanské letiště plnit lidmi z celé Evropy. Přehlídka kámošů a barevných kérek. Když procházím branou, nemám představu o časech, kdy kapely hrají. To už je skoro tradice. Minulý rok byl přesný rozpis zveřejněn jen pár hodin před začátkem festivalu. A pamatuji ročníky, kdy první verze rozpisu byla až na kartónové krabici u vstupu. Na místě překvapení. Zjišťuji, že program už je! Super, konečně vím, že jsem přijel zhruba dvě hodiny před tím, než začne hrát první kapela.

Těmi má být SEKEROMLAT. Jejich zpoždění trochu narušuje ten záměr, aby se obě Warmp-up scény střídaly. U stánků tipujeme, co by kapela s takovým názvem měla hrát. Nejsem daleko s crustem. Jen pěkně zatíženým a se silnou příměsí black metalu. Potřebují trochu zpevnit instrumentální základy. Němečtí GIRLFRIEND na to jdou žánrově zcela jinak. Míchají noise-rock a grunge. Také na nich je znát, že nehrají moc dlouho, ale jsou o poznání sebevědomější. Ve svém středu mají blonďatou zpěvačku s lehce zastřeným hlasem, kterým podmanivě fouká do šedého mraku, jež se usadil nad areálem.

 

To, na co se velmi těším, jsou singapurští YUMI, kteří vzývají screamo stylu francouzských klasik. Před pár lety jsem si jich všiml díky splitku s Japonci HEAVEN IN HER ARMS, oproti nimž jsou méně náladoví a učesaní. Více zběsilí. Je trochu znát, že v Singapuru není moc kde hrát, zdá se, že je kapela na publikum možná ještě zvědavější než publikum na ně. Zpěvák zahajuje koncert skokem do publika, ostatně tím ho téměř polovina kapely i ukončuje. Při koncertě se střídají vyloženě násypové chumelenice a disharmonické brnkačky. V prvních řadách má vystoupení neskutečnou sílu. Odpovídá tomu i odezva od publika, která je ten den jednoznačně nejsilnější.

 

 

Domácí NIKANDER mě živě opět bouchnul kladivem do ksichtu. Důležité bylo jediné. Stoupnout si před Koffina a nechat se zalejt jeho zvukem. Je to téměř mystická očista. Jakmile jste byli dál, tak už to zdaleka nebylo tak drtivé a fatalistické. Jeho riffy jsou jakousi elementární prasilou, která má nadání tvořit i ničit a ideálně v jeden čas dohromady. Jana se vám hlasem snaží prorvat hlavu. Z posledního studiového záznamu jsem byl trochu rozpačitý, ale to, co se celkem stěží poslouchá ze sluchátek, je skvělé naživo, když cítíte ten akustický tlak.

 

TOXIC SHOCK - belgickou pralinku na závěr. No, pralinku… Kluci jsou rozdováděnými výrostky, co evidentně vyrostli na SLAYER, ale patří hardcore komunitě. Výsledkem je energická směska, míchající to nejlepší z obou stylů. Občas zazní i tapingové sólo, jindy je to dobře seřízená funkční hardcorová lopata s thrashovými základy.

 

Čtvrteční Warmp-up se vydařil. Každý si přišel na to svoje a já jen doufám, že tu budu moci strávit ještě nějaký ten den.